Na začátku měsíce jsem zažil takové zvláštní chvíle, kdy jsem se mohl trochu ohlédnout, kolik jsme toho udělali v minulých letech. Jak jsem psal minule, potřeboval jsem si vyřídit nové doklady k autu, o které jsem zažádal v listopadu, a teď v prosinci jsem si je měl vyzvednout... A protože úřad, kam jsem potřeboval, je na druhém konci republiky, chtěl jsem ušetřit čas a jel jsem proto na otočku vlakem. Díval jsem se z okénka, a jak jsem si četl názvy stanic, kterými jsme projížděli, radoval jsem se pokaždé, když jsem poznal nějaké město či vesnici, kde jsme někdy sloužili, máme tam nějaké vzpomínky, nebo jsme to již zapomněli a teď se mi to vybavilo. Na mnoha místech jsem i viděl ulice, obchody, restaurace, atd., kde jsme chodili, s někým mluvili, apod. Je to vždy skvělý pocit, uvědomit si, co vše už se podniklo, udělalo... Představte si: Několik hodin sedíte a před Vámi se míhá několik let Vaší práce 8-)
No ano, můžeme se potěšit, ale hned si zase musíme uvědomit, kolik práce je ještě před námi, kolik je ještě míst, kam je třeba se ještě vypravit 8-)
Tak kam jsem namířil tentokrát? Hlavní bod měsíce byl Kostelec nad Orlicí. Jen připomenu svůj zvyk, že když někam jedu, tak vymyslím pokaždé jinou trasu, kudy jedu tam a potom i zpět, abych tak projel další městečka a vesnice, kde žijí také cizinci, a mohu je tak cestou navštívit a oslovit. Tentokrát jsem to tedy vzal přes hory (a doly 8-) přes Šumperk, samotné město si nechávám až bude více času, ale vesnice ležící na této trase byly „šťavnaté“ 8-) našel jsem několik vietnamských obchodů, a jak to tak bývá: Čím menší vesnice, tím vděčnější příjemci Boží zvěsti 8-) Cestou zpátky jsem to vzal přes Lanškroun, kde už jsme pracovali, tak město jsem minul, ale opět jsem projel nějaké vesnice. Dělám to tak, abych pokaždé jel jinudy a našel nové lidi.
Takže zpět ke Kostelci: Zde se nachází pobytové středisko pro žadatele o azyl, tedy zjednodušeně: Tábor uprchlíků. Na tomto místě jsem již sloužil zhruba před deseti lety, od té doby jsem je měl stále na srdci, často jsem se zde zastavoval během cesty z Moravy do Čech, nebo opačně (proto nejezdíme přes Brno po dálnici). Vypravili jsme sem několik týmů, ať už na misii nebo na modlitby, ale chybělo nám tu zaprvé nějaké místo, kam pozvat obyvatele tábora, zadruhé nějaké společenství křesťanů, aby naše služba byla komplexní, protože sami dva bychom výzvy této práce určitě nezvládali.
Kvůli tomu jsme také po svatbě hledali bydlení v tomto městě i po okolí, ale bez úspěchu. Hledali jsme též nějaký sbor, který by přijal tuto službu za svou, ale opět jsme neměli úspěch: Nějaké sbory to odmítly, jiné mezitím dokonce zanikly, nebo tam byly různé problémy, které nám bránily začít spolupráci. Bylo cítit, že jsme narazili na tuhý odpor nepřítele. Dám takové tři příklady: Jednou jsme našli byt, zavolali na číslo z inzerátu, a majitelka nám jako první větu řekla, že tam nechce žádné pánbíčkáře (ani jsme se nestihli představit – hned poznala na dálku, že jsme věřící). Pomyslel jsem si, že to bude nějaká čarodějnice, což se také potvrdilo, když nám přijela ukázat ten byt – no samozřejmě z toho nic nebylo. Jindy už jsem našel sbor, kde mi kazatel řekl, že o tu službu má zájem, že mě pozve, ať to představím starším. Hned ho svedla nějaká žena (nebo on jí?), a z jednání nebylo nic. Jindy jsme sem mířili s celým týmem, zamluvil jsem v kempu chatky, a když jsme tam přijeli, všude zhasnuto, prázdno, nemohl jsem se dovolat na číslo uvedené v recepci. Museli jsme si 12 lidí narychlo najít jiné ubytování ve vedlejší vesnici. Za tři dny mi volali z recepce, tak kdy přijedeme? Spletli si datumy. A podobných příhod máme více... Prostě se zdálo, že je to tady „neprůstřelné“.
Avšak deset let jsem nespouštěl toto místo a tuto misijní příležitost ze zřetele. Mezitím v okolí vznikl nový sbor, o kterém jsme dosud nevěděli, prožili zde touhu sloužit na tomto místě, nějak hledali Bible pro lidi z tábora, a tak jsme se našli 8-)
Proto jsem zde strávil několik dní, plánovali jsme spolu koncept služby, a také připravovali na víkend vánoční program, kam jsme již pozvali lidi z tábora. Byla to první větší akce tohoto charakteru, a budeme chystat další... Tato služba bude mít pro mne následující rok prioritu mezi ostatními činnostmi.
Na této službě se podílejí další křesťané, nejen zmíněmý sbor a naše služba, a pořád je mezi námi otevřeno: Takže máš-li zájem, napiš nám. Dám Ti bližší informace a můžeš se zapojit.
O co půjde? Sbor zajišťuje v týdnu pravidelně biblickou hodinu, budou potřeba vyučující, překladatelé, apod. Dále budeme občas pořádat větší společenské akce, kde bude i biblický program, ale nejen to – také nějaký zábavný, soutěžní, poučný, sportovní, hudební, prostě cokoliv, co vymyslíš a zařídíš 8-) My Ti zajistíme sál a podpůrný tým 8-) Na těchto akcích budou samozřejmě potřeba lidé, kteří něco uvaří, upečou, umyjí nádobí 8-) Zde se můžeš nenuceně seznámit s nějakým obyvatelem tábora, popovídat si, možná se sblížit, a časem určitě nastane i vhodná chvíle, kdy s ním můžeš sdílet Evangelium 8-) Dále se můžeš zapojit nějak prakticky, možná bude potřeba někomu pomoci s učením češtiny, nějaké doučování dětí, nebo najít někomu brigádu, apod.
No a samozřejmě budou potřeba lidé „do terénu“ 8-) tedy někdo, kdo půjde do města, potká se s obyvateli tábora, pozve je na zmíněné programy, nebo prostě se seznámí s někým, kdo by měl obavy přijít na společenskou akci a popovídá si s ním někde venku nebo v jiných prostorách...
Takže zájemci ozvěte se, ať Vám můžeme podat bližší informace, a můžeme na těchto věcech pracovat spolu.