Tento měsíc jsme utvořili zvláštní misijní skupinu, nebo „komando“, chcete-li, tvořené mnou a mojí dvouletou dcerkou. Společně jsme vyjeli trochu prozkoumat a „posolit“ 8-) blízké okolí v Polabí, kde žijeme (ale zajeli jsme i k Vltavě 8-)
Tím, že první dva týdny jsem se ještě musel starat o novopečenou maminku a malé miminko (a návštěvy z řad rodiny 8-) a další týden měla Světlanka horečky, zbyl nám na práci jen jeden týden, ale i tak jsme udělali kus práce:
Tak začali jsme ve městě Sadská, které často projíždíme ve směru na Hradec Králové, cestou tam nebo zpět, ale nikdy nám nevyšlo se tu zastavit, buď jsme někam spěchali, měli jsme někde být, nebo jsme cestou domů už potřebovali rychle jet, kvůli nějakému termínu u lékaře, apod. Věděl jsem, že když se odbočí z hlavní silnice, je tam nějaké náměstí, kde je hodně obchodů, atd. Proto jsme sem zajeli splatit svůj dluh. Čekal nás tady šok: Všechny obchody sice byly barevně vyzdobeny, zdálky to na sebe upozorňovalo, ale polovina z nich byla zkrachovaná, zavřená. Takže nakonec tu nebylo moc práce, ale přesto jsme někoho našli. Opět jsme na vlastní oči viděli jev, který v poslední době zmiňuji ve svých článcích, a to úbytek obyvatelstva. Ví se, že po roce 1989 národy Východní Evropy páchají pomalou sebevraždu, což má opět za následek sérii dalších společenských změn, včetně imigrace.
Odtud jsme jeli do městečka Pečky, kde jsem už dříve pracoval, ale chybělo tu něco dotáhnout... V této krajině jsme také, jak jinak, cestou navštívili plno různých vesnic, ale jména všech nebudu uvádět. Všude jsou vietnamské obchůdky, kde žijí celé rodiny...
Dále jsme se vypravili do města Odolena Voda. To mi leželo na srdci už dlouho, kdysi si odtud jedna sestra objednala Evangelia, že obejde Vietnamce, ale balík se mi poštou vrátil a sestra už se neozvala?! Vrtalo mi hlavou, co se asi stalo, ale radši jsme sem zajeli osobně na „kontrolu“ 8-) a samozřejmě jsme obešli všechny cizince. Cestou domů jsme opět „posolili“ různé vesničky, budu jmenovat aspoň dvě: Dolínek, kde se narodil básník Vítězslav Nezval, a Panenské Břežany, kde bydlel Reinhard Heydrich. Trochu vlastivědy 8-)
Kamarád mi vždy říká, že to působí divně, když pořád píši o těch vesnicích, ale řeknu Vám pravdu: Tady to cizinci přijímají nejlépe, a pokaždé se zaraduji, když vidím, jakou mají radost a s jakou úctou si berou Evangelium, které od teď bude v jejich rodině.
Tak když už jsme u těch vesnic, zajeli jsme k Vltavě do Řeže, kudy jsme šli jednou na nějakém výletě, a kde jsem věděl, že je „zastrčený“ jeden Vietnamec. Ale opět: zkrachoval 8-( aspoň jsem našel cestou domů jednoho ve Zdibech, kudy také často projíždím, ale někam spěchám, tak jsem ještě neměl čas zajet do vesnice...
Vždy jsme se to snažili udělat tak, abychom se večer vrátili domů, ale pak jsem si řekl, že už je čas trénovat svého potomka na delší cesty, tak jsme vyrazili na tři dny. Abyste porozuměli, co si představuji pod pojmem trénink: Být pár dní bez maminky, pouze s tatínkem, v cizím prostředí, potkávat cizí lidi, každé ráno se probudit na jiném místě, přežívat v provizorních podmínkách cestovního života, snášet horka v rozpáleném autě, a to vše protkáno spoustou dalších detailů, které můžete poznat, až s námi někdy vyjedete 8-)
Přemýšlel jsem kam zajet, ale tím, že poslední dobou mám nějaké spolupracovníky na Liberecku, bylo rozhodnuto! Dva sice byli mimo region, někam jeli na léto a jeden byl v autoškole, a tak jsme si udělali takový poznávací-modlitební okruh. Kde začít? Znáte můj zvyk, nejprve, před prací, se modlit za města a jejich obyvatele, nejlépe odněkud z výšky 8-) Takže minule jsme vystoupili na Ještěd, tak teď to musela být logicky Jizera 8-) Dal jsem si dcerku do nosičky a vyrazili jsme. Dva dny jsme křižovali Jizerské hory, třetí den jsme udělali misii ve Velkých Hamrech (vybral jsem si to město podle toho, že jsem nedávno viděl jeden (protikapitalistický) film, jehož děj se zde odehrával). Až se vrátí moji kolegové, budeme pokračovat 8-)
Takže natrénováno máme, můžeme celé léto misiovat 8-)