Jak asi sami tušíte, tento měsíc byl hodně „zajímavý“ – Takže zatím byla v platnosti nejtvrdší opatření proti virusu, kdy se nesmělo jezdit mimo hranice okresu, čímž naše misie dostala jasné obrysy (doslova přesné hranice 8-), ve které části naší republiky bude pro nás možné ji konat.
Na začátku měsíce jsem tedy „machroval“, jak sjezdím náš okres, jenže to jsem si špatně přečetl ta pravidla 8-) Pak jsem zjistil, že pokud nemáme hlášený trvalý pobyt v obci, ve které se zdržujeme, což je náš případ, tak nesmíme ani vycestovat z této obce, a tedy celý okres je pro nás uzavřen.
No dobře, pomyslel jsem si, tak alespoň projdu naše město, vždyť jsem jej naposledy procházel někdy před sedmi lety, už bych si to mohl zopakovat! Do toho se za mnou zastavil jeden přítel s tím, že by chtěl jít na misii hádejte kam: Do našeho města! Tak jsem ho upřednostnil, odevzdal mu připravená Evangelia a přenechal mu tento rajón.
Řekl jsem si, že tedy tento čas využiji k přípravě dalších biblických materiálů, musím se sejít s grafikem a zapracovat na předlohách pro tiskárnu. Ten mi však na můj telefonát odpověděl, že je nemocný a že v práci bude až v dubnu.
Co se to děje? Pomyslel jsem si: Vše je proti mým plánům! Pak jsem přehodnotil situaci, a řekl si, že ji využiji ve svůj prospěch: Zůstanu doma a budu se věnovat studiu, na které mi během pracovního roku nezbývá čas. Takové studium si musí udělat asi každý ve své profesi, jak se vyvíjí svět, technologie, materiály, zákony, tak každý potřebuje sledovat tyto změny a držet krok s dobou, nevyjímaje nás misionáře.
No, bylo to celkem dobré a myslím, že bych to měl zavést jednou za čas, to studium, korona nekorona: Mít čas pohroužit se do nějaké knihy (kterou se chystáte už dlouho přečíst a pořád to odkládáte na jindy), pustit si nějakou přednášku někoho zkušeného na dané téma (o misii či o národech), mít čas pustit se do nějakého náročného biblického textu, modlit se a být s Bohem... Díky vládo! 8-)
Ale stejně jsem si nakonec zamisioval 8-) Musel jsem jet pro něco do centra, naložit to do auta a odvézt. Jakmile jsem někde přistavil, seběhli se Vietnamci, aby si prohlédli mé auto, tak jsem je pozval dovnitř a měli jsme čas si popovídat a předal jsem jim Evangelium 8-)
Po 21. 3. se zrušilo to jedno pravidlo a já se tedy mohl pohybovat už i po okrese. Vzal jsem tedy jedno dítě, aby manželka měla trochu odpočinku a vyrazili jsme ve dvojici (L 10:1 8-)
Udělali jsme okruh: Petřvald – Rychvald – Nový Bohumín – Petrovice u Karviné. Našli jsme nejvyvýšenější místo nad celým krajem (včetně Ostravy), kde jsme se pomodlili za národy žijící v tomto kraji, a ještě s modlitbou prochodili tyto obce. Našli jsme pouze jeden turecký kebab a jeden vietnamský obchod, což mě zprvu překvapilo, ale pak jsem si uvědomil, že jsem zvyklý z Čech, že v pohraničí je hodně těchto provozoven, protože tam jezdí zákazníci z Německa a Rakouska, kdežto v tomto kraji je spíše zvyk jezdit za nákupy do Polska. Je vidět, že tu nebudeme mít moc práce, a že skutečně naše služba bude postavena na objíždění vzdálenějších míst republiky tak, jako tomu bylo i doposud.